Egyptolog a archeolog

Vedu české archeologické výzkumy v Egyptě, které se těší celosvětovému uznání. Za svou činnost ve vědě jsem obdržel několik prestižních mezinárodních cen, jako jsou Alexander von Humboldt, Fulbrightovo stipendium a cena nadace Michela Schiff Giorgini. V letech 2003 a 2004 jsem vyučoval na americké University of Pennsylvania a v roce 2014 mi byla na American University v Káhiře udělena tzv. Simpsonova profesura. Působil jsem také na mnoha univerzitách v západní Evropě i v zámoří.
V roce 2019 mi bylo uděleno nejvyšší vědecké ocenění v České republice – Česká hlava. V roce 2023 jsem se za své výzkumy vývoje civilizací stal po J. Heyrovském a V. Havlovi členem Americké akademie umění a věd. Mou Alma Mater je Filosofická fakulta Univerzity Karlovy, kde nadále učím. V letech 2019 – 2022 jsem působil jako prorektor Univerzity Karlovy pro vnější vztahy.

Co si pamatuji, chtěl jsem studovat historii člověka. V Africe. Na kontinentu, odkud jsme do Evropy přišli a který nepřestal být naším osudem. Nejdříve to byl vývoj člověka a místa s ním spojená – Keňa, Tanzánie, Etiopie. Jak šel čas, vyhrály  starověké civilizace a egyptologie. Té jsem zasvětil čtyřicet let života. V posledních dvaceti letech je to srovnávací studium civilizací. Nemám problém se přiznat, že jsem si dlouhou dobu myslel, že archeologie je vědou o minulosti – o tom, co už bylo a o lidech, co již nejsou. Je to ale pravda jen částečně. Když se podíváme na to, co všechny civilizace řešily a řeší, zjistíme, že archeologie je výsostně politická, protože zkoumá a popisuje procesy, které známe velmi důvěrně i my: změnu přírodního prostředí a naše adaptace, růst mandatorních výdajů, význam funkčních elit a leadershipu, úloha společenské smlouvy, determinační role zdrojů energie a úroveň technologií dostupných pro řešení našich problémů. Proto tvrdím, že archeologie je svým způsobem strategická věda, protože popisuje procesy nám tak dobře známé a díky tomu máme možnost se v nich mnohem lépe orientovat. Bez diagnózy totiž nemůžeme usilovat o správné řešení. Takto také vznikla teorie sedmi zákonů. I díky jí jsem se stal po Jaroslavu Heyrovském a Václavu Havlovi členem Americké akademie umění a věd.

            Z tohoto úvodu je snad zřejmé, proč kandiduji do senátu. Myslím, že o společnostech a civilizacích, minulých i současných, vím díky desetiletím výzkumů, kterým jsem zasvětil život, dost na to, abychom mohl s plnou odpovědností přispět k řešení současných výzev naší společnosti. Ať již to jsou otázky spojené s vodou, energiemi a technologiemi nebo strategiemi souvisejícími s udržitelným světem, věřím, že mám co nabídnout.    

Mezinárodní uznání a vliv

Moje vědecká a teoretická činnost se těší zájmu jak na domácích půdě tak i na mezinárodních fórech, v OECD, v podnikatelské sféře, v Poslanecké sněmovně i v Senátu Parlamentu ČR, stejně jako v českých veřejnoprávních a soukromých médiích, s nimiž pravidelně komunikuji. Organizoval jsem seminář pro americký bezpečnostní think-tank Potomac Institute na téma Přerušované rovnováhy a současná světová rizika. Jsem spoluzakladatelem think-tanku Equilibrium a zakladatelem platformy Komplexní společnosti.